Přeskočit na hlavní obsah

Nové minipivovary

Je zajímavé sledovat, jak vznikají nové minipivovary. Jeden za druhým. Sběratelé pivních suvenýrů jsou z toho nešťastní, protože sotva stačí registrovat vznik dalších a dalších příležitostí k rozšíření svých sbírek.

I já jsem rád za nové minipivovary. A když vidím, že od první chvíle mají vyprodanou celou produkci, tak mě to těší. 

Majitele minipivovarů bych rozdělil do dvou skupin. 
První skupinu tvoří lidé, kteří výstavbu pivovaru berou jako investiční příležitost. Koupí a zrekonstruují hospodu nebo restauraci, nechají si postavit pivovar na klíč, najmou sládka a další personál a vaří co to dá...když je kapacita naplněná, koupí další tanky, silnější chladič, větší varnu a kola se točí.

Druhou skupinu tvoří lidé, kteří se o pivo dlouhodobě zajímají. Vlastními silami si pivovar více či méně sami  postavili a taky ho sami provozují. I když mají zkušenost s vařením piva a vědí, jak časově to je náročné, zájem o jejich výrobky předčil očekávání a z pěkného koníčka se stala tvrdá řehole. Často si totiž nechali i svá zaměstnání, takže jedou na dvousměnný provoz.

Boom minipivovarů se netýká jen České republiky. Stejný boom zažívá i Německo, severní Itálie, ale hlavě USA

Situaci ve Spojených státech bych přirovnal ke stavu pivovarnictví v 90. letech minulého století v ČR. Několik málo pivovarnických skupin ovládalo prakticky celý trh, které neprováděly žádné velké inovace, společně si nijak významně nekonkurovaly a žily ve vzájemné symbióze. Prostě nuda a šeď.

Tento stav vedl k výše uvedenému rozkvětu minipivovarnictví neboli craft breweries.

Dej bůh štěstí


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du...

Pivo: Průvodce pivními styly aneb o si dát k pití příště – něco jako recenze

Dnes se podíváme na jednu z povedených knih, které mají za účel čtenáře blíže seznámit  s rozmanitým světem piva. Pokud máte trochu zmlsanější chuťové buňky a zajímáte se o to co pijete nebo chcete vědět více o nějakém okrajovém pivním stylu, tato kniha Vám vše přehledně vysvětlí.    V úvodu se publikace Pivo: Průvodce pivními styly zabývá pivem obecně – jak se vaří, skladuje, podává, ochutnává a kombinuje s jídlem. Dále už najdeme rozsáhlé kapitoly věnované jednotlivým stylům, v nichž jsou zastoupeny především státy s nejvýraznější pivní kulturou, tzn. Velká Británie , Irsko, Německo , USA a Belgie .    Nahlédneme tedy mezi stránky…   Vlevo máme název pivního stylu s informacemi o původu, barvě, obsahu alkoholu, hořkosti a vhodné sklenici. Autor popisuje veškeré chutě a vůně, které lze v pivu nalézt tak květnatě, že na něj opravdu dostanete chuť, což byl jistě záměr, a tak vám pro jistotu doporučuje rovnou tři značky n...

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost

   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.    V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.    Nejbližším...