Je zajímavé sledovat, jak vznikají nové minipivovary. Jeden za druhým. Sběratelé pivních suvenýrů jsou z toho nešťastní, protože sotva stačí registrovat vznik dalších a dalších příležitostí k rozšíření svých sbírek.
I já jsem rád za nové minipivovary. A když vidím, že od první chvíle mají vyprodanou celou produkci, tak mě to těší.
Majitele minipivovarů bych rozdělil do dvou skupin.
První skupinu tvoří lidé, kteří výstavbu pivovaru berou jako investiční příležitost. Koupí a zrekonstruují hospodu nebo restauraci, nechají si postavit pivovar na klíč, najmou sládka a další personál a vaří co to dá...když je kapacita naplněná, koupí další tanky, silnější chladič, větší varnu a kola se točí.
Druhou skupinu tvoří lidé, kteří se o pivo dlouhodobě zajímají. Vlastními silami si pivovar více či méně sami postavili a taky ho sami provozují. I když mají zkušenost s vařením piva a vědí, jak časově to je náročné, zájem o jejich výrobky předčil očekávání a z pěkného koníčka se stala tvrdá řehole. Často si totiž nechali i svá zaměstnání, takže jedou na dvousměnný provoz.
Boom minipivovarů se netýká jen České republiky. Stejný boom zažívá i Německo, severní Itálie, ale hlavě USA.
Situaci ve Spojených státech bych přirovnal ke stavu pivovarnictví v 90. letech minulého století v ČR. Několik málo pivovarnických skupin ovládalo prakticky celý trh, které neprováděly žádné velké inovace, společně si nijak významně nekonkurovaly a žily ve vzájemné symbióze. Prostě nuda a šeď.
Tento stav vedl k výše uvedenému rozkvětu minipivovarnictví neboli craft breweries.
Dej bůh štěstí
Komentáře