Přeskočit na hlavní obsah

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost


   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím
i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.

   V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.

   Nejbližším větším městem v okolí byl Hasselt. Byla mi zde nabídnuta návštěva oblíbené metalové hospody De Witte Non. Nestačila jsem se divit, kolik různých sklenic na různá piva existuje. Zeptala jsem se parťáka, jestli by mi dali pivo do půllitru (machry machry), na což mi odpověděl, že by mi ho sice dali, ale prohodili by nejspíš něco v tom smyslu, že se asi chci fakt opít. S úšklebkem jsem si poručila Delirium nocturnum a můj doprovod medového Barbara. Po první sklence jsem si říkala, že to snad není možný, jak to se mnou mává, a dala jsem si další tmavý kousek. Chlap vedle mě se mi postupně svezl na rameno, zatímco jsem sosala na úrovni dál jako by se nechumelilo. Přece nebudu našemu národu dělat ostudu. Už jsem začínala cítit, jak se začínám adaptovat.

„Umíš to vůbec nalejvat?“
„Lásko, zapomínáš na to, že jsem Belgičan.“
„A co jako? Já jsem Češka!“

A v každém městě najdete též tzv. „pivní halu“, kde je tolik piva, že se vám z toho zatočí hlava!




Závěrem bych chtěla jen říct, že pokud plánujete navštívit Belgii, uvítejte pivní kulturu s pokorou. Zde máte možnost se seznámit s tím, jak se mistrovsky vaří opravdové delikatesy. Prvně jsem se trochu styděla prohlašovat, že mi jejich pivo chutná víc, než naše klasické... Ale abych nás jen nehanila, ochutnala jsem na metalovém festivale i nejprodávanější světlý ležák značky Jupiler a ten byl pěkně hnusnej.

(Uvažuju, že příště bych mohla zkusit třeba Angličana... Nebo Němce...?)


Katka Rodrová - Beer Geek
PivoŇka-hk.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du

Pivní ambasáda v Pardubicích

   Myšlenku otevřít pivní bar, kde bych nabízel piva z malých pivovarů,  jsem v sobě nosil dlouho. Připadlo mi to jako logické pokračování mého hlavního projektu - pivotéky PivoŇka . Sám jsem si do toho ale netroufal. Hlavně proto, že jsem se bál, že na to, abych mohl bar provozovat pořádně, nebudu mít dost času. Domluvil jsem se tedy s kamarádem, který už hospodu má, že do toho půjdeme spolu.    Skoro rok jsme více či méně intenzivně hledali místo, kde by se pivní bar dal otevřít. Viděli jsme snad třicet různých prostor. Něco se nám líbilo víc, něco míň, ale stále to jaksi nebylo ono. Až v květnu 2015 se na nás usmálo štěstí a objevili jsme inzerát právě uzavírané vinárny. V Pardubicích ve Smilové ulici, blízko centra, celkem dobré parkování pro nás i dodavatele. A moc pěkný prostor pro skladování sudů. To pro nás bylo důležité, protože chceme nabízet kvalitně ošetřené pivo skladované v odpovídajících podmínkách.    A do měsíce jsme tam už pivo točili. Vše šlo jako na drátkách: vymy

OZZOBÍR

Novinkou pardubického pivovaru je OZZOBÍR . Je to jedenáctka se trochu změněnou recepturou, než jak se vaří Pernštějn. Je to hořké pivo.