Přeskočit na hlavní obsah

Proč není Trautenberk v PivoŇce

   V Malé Úpě, v místě známém spíše jako Pomezní boudy na česko-polském pomezí, vznikl v roce 2015 v bývalé Tippeltově boudě minipivovar Trautenberk s pivovarskou restaurací. Jde o projekt pražského developera Martina Kulíka, který stojí třeba za úspěšným minipivovarem v pražské Hostivaři.

   Trautenberk má pravidelně navařeny 4-5 druhů piv (spodně i svrchně kvašené). Kromě pivovarské hospody můžete jejich piva potkat i na několika krkonošských boudách. Mimo Krkonoše se pivo točí v několika vybraných hospodách spíše ve větších městech.

   Boudy a hospody, kde se Trautenberk točí, nejsou vybrané náhodně. Jsou akcionáři pivovaru a na rozjezd pivovaru přispěly zakoupením akcií. Je to pro ně sice trochu dvousečná zbraň, ale proč ne. Autor projektu tak získal několik výhod - dokázal pivovar postavit z části za cizí peníze a zavázal si akcionáře k odběru piva. Vždyť by byli sami proti sobě, kdyby neodebírali pivo z pivovaru, jehož akcie vlastní. Akcie ale nejsou veřejně obchodovatelné, takže v případě potřeby dostat investici zpět to půjde jen velmi těžko.

  V Hradci Králové je akcionářem majitel pivnice Útulek (mohli byste si pivnici trochu lépe označit - kdo přesně neví co hledá, tak si vchodu nevšimne). Jako jediný akcionář v Hradci má Útulek s pivovarem dohodu, že pivo Trautenberk nebude mít jiná hradecká pivnice. Prostě taková regionální exkluzivita.

   A tato exkluzivita se vztahuje i na pivo v PET, což je odpověď na otázku, proč není Trautenberk k dostání v PivoŇce.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du...

Pivo: Průvodce pivními styly aneb o si dát k pití příště – něco jako recenze

Dnes se podíváme na jednu z povedených knih, které mají za účel čtenáře blíže seznámit  s rozmanitým světem piva. Pokud máte trochu zmlsanější chuťové buňky a zajímáte se o to co pijete nebo chcete vědět více o nějakém okrajovém pivním stylu, tato kniha Vám vše přehledně vysvětlí.    V úvodu se publikace Pivo: Průvodce pivními styly zabývá pivem obecně – jak se vaří, skladuje, podává, ochutnává a kombinuje s jídlem. Dále už najdeme rozsáhlé kapitoly věnované jednotlivým stylům, v nichž jsou zastoupeny především státy s nejvýraznější pivní kulturou, tzn. Velká Británie , Irsko, Německo , USA a Belgie .    Nahlédneme tedy mezi stránky…   Vlevo máme název pivního stylu s informacemi o původu, barvě, obsahu alkoholu, hořkosti a vhodné sklenici. Autor popisuje veškeré chutě a vůně, které lze v pivu nalézt tak květnatě, že na něj opravdu dostanete chuť, což byl jistě záměr, a tak vám pro jistotu doporučuje rovnou tři značky n...

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost

   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.    V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.    Nejbližším...