Přeskočit na hlavní obsah

Srovnání českých a polských pivních festivalů

   Protože pravidelně navštěvuji české a polské pivní festivaly, pokusím se popsat, jak se festivaly v obou zemích vyvíjely za posledních cca 5 let.
 
   Na nějakém tom českém pivním festivalu už byl asi každý z nás. Za poslední roky se jich vyrojily desítky a pivní festival je už v každém městě nad 5000 obyvatel. Buď na náměstí nebo v parku blízko centra. Podle velikosti obce stojí na dané ploše 5, 10, 15 nebo 25 stánků zejména malých pivovarů. K tomu nějaké to občerstvení, klobásy, pečené maso. Pódium, na kterém vystoupí pár více či méně známých regionálních kapel. Pokud je pořadatel aspoň trochu akční, zkusí nějak obměnit soutěž v pití půllitru piva na rychlost.

   A tak to je každý rok jen s tím rozdílem, že přibude o 4 pivní stánky více a tak si pořadatel myslí, jak festival vylepšuje. Pijeme pivo z plastových kelímků, protože i když si někdo přinese vlastní sklo, tak si ho stejně nemá kde umýt. Pár mobilních záchodů je po 20. hodině tak smradlavých, že se do nich nedá vstoupit a každý chodí k plotu. Kapely jsou různé kvality, ale třeba aspoň jedna z pěti docela ujde a lidi se baví. Propagace festivalů je různá. Většinou se omezuje na Facebook a výlep plakátů v blízkém okolí.

   Děláme si prostě takovou lidovou zábavu sami sobě. Pivní festivaly lidi baví. Piva z malých pivovarů jsou čím dál populárnější, ale často dosažitelná jen úzkému okruhu zákazníků. Festivaly jsou tak příležitostí, jak přiblížit produkci lokálního výrobce více lidem a ti toho rádi využijí.

   Stav pivních festivalů jsem dost zjednodušil. Samozřejmě, že se najdou odchylky, zejména v tom dobrém. Myčky na sklo, aspoň nějaká dramaturgie, dostatek WC...

  V Polsku probíhá už asi 5 let tzv. pivní revoluce. Po tom, co prakticky všechny pivovary v 90. letech spadly do rukou Heinekenu a Carlsbergu a polovina jich byla zavřená to bylo s polským pivovarnictvím více než špatné. Ale všechno špatné je i pro něco dobré. Relativně nedávno vzniklo spousta malých pivovarů, které vaří širokou škálu zejména svrchně kvašených piv. Neměli to zpočátku jednoduché. Výrazy jako ALE a IPA byla běžným poláků stejně neznámá jako lidem v Čechách.
  První polské pivní festivaly začaly kolem roku 2008. Ve velkých městech (Vratislav - 600 tis. lidí, Krakov, Varšava. Poznaň) postupně začaly festivaly nabývat na popularitě a vyrostly do velkých pivních slavností s návštěvností několik desítek tisíc lidí a účastí i několika desítek nejen polských, ale u zahraničních pivovarů (ČR, Německo, Dánsko, UK, USA).
  Poláci svoji festivalovou expanzi zvládli. Festivaly mají odpovídající zázemí ve fotbalových stadionech nebo výstavních halách, takže i nepřízeň počasí zážitky nezkazí. Festivalů se účastní téměř výhradně minipivovary, které věnovaly nesmírné úsilí popularizaci piva jako takového a současně i propagaci spousty pivních stylů, které produkují a my v Čechách o nich slyšeli jen vzdáleně (Sahti, Grodzijskie....).
  Cena piva typu IPA se běžně dostává na 12 PLN, což je cca 75 Kč. Pivo je obecně v Polsku dražší, ale i tak to už není zábava úplně pro každého. Přesto si pivní festivaly nachází dostatek zákazníků.
  Co naopak v Polsku chybí je kvalitní, dobře pitelný světlý ležák plzeňského typu. Vedl jsem na toto téma dlouhé diskuse s jediným závěrem. Dobrý ležák totiž není vůbec jednoduché uvařit a oni to prostě neumí.

jdeopivo.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du...

Pivo: Průvodce pivními styly aneb o si dát k pití příště – něco jako recenze

Dnes se podíváme na jednu z povedených knih, které mají za účel čtenáře blíže seznámit  s rozmanitým světem piva. Pokud máte trochu zmlsanější chuťové buňky a zajímáte se o to co pijete nebo chcete vědět více o nějakém okrajovém pivním stylu, tato kniha Vám vše přehledně vysvětlí.    V úvodu se publikace Pivo: Průvodce pivními styly zabývá pivem obecně – jak se vaří, skladuje, podává, ochutnává a kombinuje s jídlem. Dále už najdeme rozsáhlé kapitoly věnované jednotlivým stylům, v nichž jsou zastoupeny především státy s nejvýraznější pivní kulturou, tzn. Velká Británie , Irsko, Německo , USA a Belgie .    Nahlédneme tedy mezi stránky…   Vlevo máme název pivního stylu s informacemi o původu, barvě, obsahu alkoholu, hořkosti a vhodné sklenici. Autor popisuje veškeré chutě a vůně, které lze v pivu nalézt tak květnatě, že na něj opravdu dostanete chuť, což byl jistě záměr, a tak vám pro jistotu doporučuje rovnou tři značky n...

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost

   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.    V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.    Nejbližším...