Přeskočit na hlavní obsah

Srovnání českých a polských pivních festivalů

   Protože pravidelně navštěvuji české a polské pivní festivaly, pokusím se popsat, jak se festivaly v obou zemích vyvíjely za posledních cca 5 let.
 
   Na nějakém tom českém pivním festivalu už byl asi každý z nás. Za poslední roky se jich vyrojily desítky a pivní festival je už v každém městě nad 5000 obyvatel. Buď na náměstí nebo v parku blízko centra. Podle velikosti obce stojí na dané ploše 5, 10, 15 nebo 25 stánků zejména malých pivovarů. K tomu nějaké to občerstvení, klobásy, pečené maso. Pódium, na kterém vystoupí pár více či méně známých regionálních kapel. Pokud je pořadatel aspoň trochu akční, zkusí nějak obměnit soutěž v pití půllitru piva na rychlost.

   A tak to je každý rok jen s tím rozdílem, že přibude o 4 pivní stánky více a tak si pořadatel myslí, jak festival vylepšuje. Pijeme pivo z plastových kelímků, protože i když si někdo přinese vlastní sklo, tak si ho stejně nemá kde umýt. Pár mobilních záchodů je po 20. hodině tak smradlavých, že se do nich nedá vstoupit a každý chodí k plotu. Kapely jsou různé kvality, ale třeba aspoň jedna z pěti docela ujde a lidi se baví. Propagace festivalů je různá. Většinou se omezuje na Facebook a výlep plakátů v blízkém okolí.

   Děláme si prostě takovou lidovou zábavu sami sobě. Pivní festivaly lidi baví. Piva z malých pivovarů jsou čím dál populárnější, ale často dosažitelná jen úzkému okruhu zákazníků. Festivaly jsou tak příležitostí, jak přiblížit produkci lokálního výrobce více lidem a ti toho rádi využijí.

   Stav pivních festivalů jsem dost zjednodušil. Samozřejmě, že se najdou odchylky, zejména v tom dobrém. Myčky na sklo, aspoň nějaká dramaturgie, dostatek WC...

  V Polsku probíhá už asi 5 let tzv. pivní revoluce. Po tom, co prakticky všechny pivovary v 90. letech spadly do rukou Heinekenu a Carlsbergu a polovina jich byla zavřená to bylo s polským pivovarnictvím více než špatné. Ale všechno špatné je i pro něco dobré. Relativně nedávno vzniklo spousta malých pivovarů, které vaří širokou škálu zejména svrchně kvašených piv. Neměli to zpočátku jednoduché. Výrazy jako ALE a IPA byla běžným poláků stejně neznámá jako lidem v Čechách.
  První polské pivní festivaly začaly kolem roku 2008. Ve velkých městech (Vratislav - 600 tis. lidí, Krakov, Varšava. Poznaň) postupně začaly festivaly nabývat na popularitě a vyrostly do velkých pivních slavností s návštěvností několik desítek tisíc lidí a účastí i několika desítek nejen polských, ale u zahraničních pivovarů (ČR, Německo, Dánsko, UK, USA).
  Poláci svoji festivalovou expanzi zvládli. Festivaly mají odpovídající zázemí ve fotbalových stadionech nebo výstavních halách, takže i nepřízeň počasí zážitky nezkazí. Festivalů se účastní téměř výhradně minipivovary, které věnovaly nesmírné úsilí popularizaci piva jako takového a současně i propagaci spousty pivních stylů, které produkují a my v Čechách o nich slyšeli jen vzdáleně (Sahti, Grodzijskie....).
  Cena piva typu IPA se běžně dostává na 12 PLN, což je cca 75 Kč. Pivo je obecně v Polsku dražší, ale i tak to už není zábava úplně pro každého. Přesto si pivní festivaly nachází dostatek zákazníků.
  Co naopak v Polsku chybí je kvalitní, dobře pitelný světlý ležák plzeňského typu. Vedl jsem na toto téma dlouhé diskuse s jediným závěrem. Dobrý ležák totiž není vůbec jednoduché uvařit a oni to prostě neumí.

jdeopivo.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč není Trautenberk v PivoŇce

   V Malé Úpě, v místě známém spíše jako Pomezní boudy na česko-polském pomezí, vznikl v roce 2015 v bývalé Tippeltově boudě minipivovar Trautenberk s pivovarskou restaurací. Jde o projekt pražského developera Martina Kulíka, který stojí třeba za úspěšným minipivovarem v pražské Hostivaři.    Trautenberk má pravidelně navařeny 4-5 druhů piv (spodně i svrchně kvašené). Kromě pivovarské hospody můžete jejich piva potkat i na několika krkonošských boudách. Mimo Krkonoše se pivo točí v několika vybraných hospodách spíše ve větších městech.    Boudy a hospody, kde se Trautenberk točí, nejsou vybrané náhodně. Jsou akcionáři pivovaru a na rozjezd pivovaru přispěly zakoupením akcií. Je to pro ně sice trochu dvousečná zbraň, ale proč ne. Autor projektu tak získal několik výhod - dokázal pivovar postavit z části za cizí peníze a zavázal si akcionáře k odběru piva. Vždyť by byli sami proti sobě, kdyby neodebírali pivo z pivovaru, jehož akcie vlastní. Akcie ale nejsou veřejně obchodovatelné, t

Berlin Beer Festival 2013

Rozhodnutí vyrazit do Berlína na Berlin Beer Festival 2013 bylo impulzivní. Týden předem jsem zamluvil hostel a už nešlo couvnout. V pátek 2.8. nás naskákalo pět do auta a vyrazili jsem na severozápad. V Berlíně jsme byli za chvilku. Hostel byl hned vedle třídy Karl Marx Allee, na které se berlínský pivní festival konal. Už na první pohled bylo jasné, že příležitostí k ochutnání bude fakt hodně. Koupili jsme si festivalový degustační krýgl 0,2l s logem festivalu a mohli vyrazit do víru dění. Karl Marx Allee je dlouhý a široký bulvár, na jehož levé straně se tísnili stánky jednotlivých pivovarů spolu s jejich pivními zahrádkami. Pivovary byly tématicky rozdělené na několik částí. Své zastoupení měly bavorské  a francké pivovary, anhaltské a saské pivovary, berlínské a brandenburské pivovary a další německé regiony. Kromě toho měly i svůj prostor i pivovary české, belgické a polské. V menší míře šlo ochutnat i piva z Velké Británie a USA . Tématické stánky s pivy z celého

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du