Přeskočit na hlavní obsah

Podvodníci v PivoŇce

Snad tenhle text nebude pro někoho návodem :-) Chtěl bych napsat o nepoctivcích, se kterými se v PivoŇce setkáváme. Naštěstí ne moc často.

Když jsem PivoŇku zakládal, rozmýšlel jsem se, jestli instalovat detekční rámy kvůli možným krádežím dražšího alkoholu a dalších cennějších věcí. Nakonec jsem od toho upustil. Po letech můžu říct, že by mi rámy v ničem nepomohly.

Podvodníci a zloději chodí celkem pravidelně, ale naštěstí nijak často.

První kategorií malých zlodějíčků jsou rumunské cigánky, které mají několik triků, jak Vás ošidit o pár stokorun. Jsou v tom velmi zručné a první zkušenost mě stála 200,- Kč. Příště už jsem si dal pozor.
Další skupinou jsou mladí čeští cikáni, kteří potřebují peníze na fet a jsou schopni ukrást cokoli. V PivoŇce se jim podařilo ukrást lahev Jamesona. V sousedním obchodě ukradli pastelky. Tuhle partičku běžně potkávám v Hradci na ulici.

Na obě skupiny mám jednoduchý recept. Okamžitě po vstupu je vykázat z obchodu a zamknout. Nikomu z nich to moc nevadí. Jdou totiž ihned zkusit štěstí o blok dál. 
Obě skupiny jsou velmi snadno identifikovatelné a prakticky se nejde splést. Pokud jsou současně v obchodě i další zákazníci, tak situaci chápou a rádi se za moment vrátí.

Nikoho dalšího jsme v poslední době při krádeži nepřistihli. Možná to zloděj udělal tak dobře, že jsme krádež ani nezaznamenali, ale naše evidence skladových zásob je celkem přesná. A navíc máme nainstalovaný kamerový systém.

Podvodníci jsou podobně snadno identifikovatelnou skupinou. Nejsou nijak záludní. V podstatě si vystačí s tím, že prodavačce tvrdí, že jim majitel prodejny slíbil půjčit peníze a jdou si je vyzvednout. Takový člověk ale vzápětí lehce pochopí, že neuspěje a sám rychle vycouvá.

Poslední, lehce nemocný člověk k nám chodil pravidelně. Už se ale dlouho neukázal. Byl slušně oblečený a vždy si vybral nějaké dražší zboží. Whisky a koňaky. Celkem minimálně za 6000,- Kč. Načež prohlásil, že si jde do bankomatu pro peníze a už se neukázal. Případně to kombinoval s objednávkou nějakých dražších lahví v počtu aspoň 6 kusů s tím, ať mu je seženeme, že se pro ně druhý den zastaví.

Je mi jasné, že s podobných zkušeností bude pozvolna přibývat, ale naučil jsem se ztráty minimalizovat.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du...

Pivo: Průvodce pivními styly aneb o si dát k pití příště – něco jako recenze

Dnes se podíváme na jednu z povedených knih, které mají za účel čtenáře blíže seznámit  s rozmanitým světem piva. Pokud máte trochu zmlsanější chuťové buňky a zajímáte se o to co pijete nebo chcete vědět více o nějakém okrajovém pivním stylu, tato kniha Vám vše přehledně vysvětlí.    V úvodu se publikace Pivo: Průvodce pivními styly zabývá pivem obecně – jak se vaří, skladuje, podává, ochutnává a kombinuje s jídlem. Dále už najdeme rozsáhlé kapitoly věnované jednotlivým stylům, v nichž jsou zastoupeny především státy s nejvýraznější pivní kulturou, tzn. Velká Británie , Irsko, Německo , USA a Belgie .    Nahlédneme tedy mezi stránky…   Vlevo máme název pivního stylu s informacemi o původu, barvě, obsahu alkoholu, hořkosti a vhodné sklenici. Autor popisuje veškeré chutě a vůně, které lze v pivu nalézt tak květnatě, že na něj opravdu dostanete chuť, což byl jistě záměr, a tak vám pro jistotu doporučuje rovnou tři značky n...

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost

   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.    V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.    Nejbližším...