Přeskočit na hlavní obsah

Kunratické pivní slavnosti

O víkendu 20. a 21. 9. 2013 jsem se jako prodejce piva z pivovaru Rampušák z Dobrušky zúčastnil Kunratických pivní slavností v Praze. Byl to první ročník, který pořádala společnost AZ IRSTAV, s.r.o., které patří celá Kunratická tvrz, kde se festival konal.

Podle pozvánky vypadala akce sympaticky, areál Kunratické tvrze byl pro tento typ akce jako dělaný. Program pro návštěvníky vypadal lákavě. V areálu byly postaveny 2 velké stany a několik slunečníků, aby se hosté festivalu měli v případě nepřízně počasí kam schoval. 

Páteční program, který tvořilo vystoupení jediné skupiny Ambrožband, významně narušilo počasí. Na Kunratice se valil jeden černý mrak za druhým a pravidelná sprcha nedala těm několika návštěvníkům, kteří dorazili, moc prostoru ochutnat nabízená piva

Celkem se nás tam sešlo 12 prodejců piva, přičemž chlapci z K-Brewery nabízeli kolem 10 značek piva. Ostatní stánky čepovali piva z mini nebo středních pivovarů. Vzhledem k mizivé návštěvnosti jsme my, zástupci a majitelé minipivovarů, měli dostatek času si popovídat o novinkách v jednotlivým pivovarech a všichni jsme doufali, že se v sobotu počasí umoudří. 

Naštěstí druhý den Kunratických pivních slavností už nepršelo. Začátek ve 12,00 místy osvítilo i sluníčko. A lidé se pomalu začali trousit. Škoda, že program na pódiu začal až chvíli po 16,00 hod. Optimistická polední teplota vzduchu klesla ze 16 na nějakých 12 stupňů a podle toho se také lidé bavili. Zkřehle seděli na lavicích a sem tam se napili. To už jsme dávno pochopili, že tahle akce neskončí dobře a všichni jsme si přáli, abychom alespoň dotočili sudy, které jsme o den dříve narazili. K tomu ještě si pořadatelé ve vlastní režii točili Šeráka od Holby za dumpingovou cenu, aby tak ukrojili nám, kteří zaplatili nemalý peníz za pronájem prodejní plochy, i ten už beztak průhledný krajíček.

A avizované návštěvy cca 3000 lidí dorazilo max. 800 návštěvníků. Afterparty studentů z jižáku se nakonec konala úplně někde jinde, takže jsme byli rádi, že je večer a můžeme jet domů. 

Pořadatelé plánovali mít areál otevřený každý den až do půlnoci. Když ale vyjdete v září v devět večer ven, tak se prostě musíte dobře obléci. A ještě do toho pít studené pivo už vyžaduje jistou osobní statečnost.

Uspořádat v Kunratické tvrzi pivní slavnosti byl nápad jistě dobrý. Krásný prostor, kde produkce ani návštěvníci nikoho neruší si o podobný typ akcí prostě říká. Jen bych pořadatelům podobných akcí radil, aby při prvním ročníku začali spíše skromněji. Ono totiž není až takové umění pozvat pivovary, zajistit občerstvení a program. Umění je na takovouhle akci dostat lidi. Pak je teprve festival úspěšný. A web a facebook na to nestačí.

Nejlepší reklamou je totiž reference a doporučení z minulých let. A když takovéto doporučení nemáte, musíte do propagace nasypat dostatek prostředků, abyste tento handicap eliminovali.

Jestli ještě někdy nějaký další ročník Kunratických pivních slavností bude, budou muset pořadatelé hledat kompletně nové dodavatele. Ať už piva, tak občerstvení. Nikdo, kdo se zúčastnil letos, tam totiž příští rok nepřijede....

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du...

Pivo: Průvodce pivními styly aneb o si dát k pití příště – něco jako recenze

Dnes se podíváme na jednu z povedených knih, které mají za účel čtenáře blíže seznámit  s rozmanitým světem piva. Pokud máte trochu zmlsanější chuťové buňky a zajímáte se o to co pijete nebo chcete vědět více o nějakém okrajovém pivním stylu, tato kniha Vám vše přehledně vysvětlí.    V úvodu se publikace Pivo: Průvodce pivními styly zabývá pivem obecně – jak se vaří, skladuje, podává, ochutnává a kombinuje s jídlem. Dále už najdeme rozsáhlé kapitoly věnované jednotlivým stylům, v nichž jsou zastoupeny především státy s nejvýraznější pivní kulturou, tzn. Velká Británie , Irsko, Německo , USA a Belgie .    Nahlédneme tedy mezi stránky…   Vlevo máme název pivního stylu s informacemi o původu, barvě, obsahu alkoholu, hořkosti a vhodné sklenici. Autor popisuje veškeré chutě a vůně, které lze v pivu nalézt tak květnatě, že na něj opravdu dostanete chuť, což byl jistě záměr, a tak vám pro jistotu doporučuje rovnou tři značky n...

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost

   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.    V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.    Nejbližším...