Přeskočit na hlavní obsah

Vojenická Bzukna

6. prosince 2011 jsem se odhodlal k třetímu pokusu o uvaření piva z koncentrátu. Vybral jsem si tenhle:

Koncentrát je Nut Brown Ale od Black Rock z Nového Zélandu. Výsledkem by měl být svrchně kvašený Ale kaštanové barvy. A protože jsme pivo vařili s kamarádem Tomášem, který je včelař, vrazili jsme do várky i 2 dkg medu. Slibovali jsme si od toho, že pivo bude trochu silnější a při troše štěstí tam po medu zbude i nějaká chuťová stopa.

Koncentrát jsme rozpustili, přidali kilo tmavé maltózy a 2dkg povařeného medu.

Jako kvasnou nádobu jsme použili 23 litrový sud Mistr sládek.

Aby nám to vaření rychle uběhlo, otevřeli jsme si 2 medové lahváče. Belgický Barbar Bock a Dogma z pivovaru Brew Dog. Obě dvě piva byla fajn, ale výš jsem přeci jen vyhodnotili Dogma kvůli hořkosti v doznívání.

Použili jsme sušené kvasnice, které byly přiložené ke koncentrátu. Nechali jsme je rozběhnout ve sklenici s vlažnou vodou a trochou dextrózy. Než jsme dovařili, byla sklenice 0,2l plná kvasnic.

Výsledná teplota, když jsme sud uzavřeli a napojili kvasnou zátku, byla 22°C.


A mohlo začít kvašení v místnosti se stálou teplotou 18°. Po pár hodinách se kvasnice rozjely. Za cca 30 hodin bylo prokvášení na vrcholu a pak opět cca 30 hodin sláblo. My jsme pivo stočili až po 5 dnech , když už bylo dávno po primárním kvašení. Pivo jsme klidně mohli stočit o 2 dny dřív.

Stáčení proběhlo hladce. Z 23 litrového díla jsme naplnili 20l nerezový sud a jednu 1,5l PETku. Přidali jsme trochu dextrózy a hotovo. Sud i PETku jsme dávali do chadnějšího a chladnější prostředí. Protože jsme měřili tlak v sudu manometrem, který nám půjčil Pepa Voltr z Pivovaru U Hušků v Bělčí, tak jsme věděli, že je tlak uvnitř sudu je nízký. Nezbylo tedy než přidávat CO2 z bomby.

No a včera, v pátek 13. ledna 2012 přišel ten slavný okamžik a první sud vojenického piva byl nazažen.
Barva odpovídala předpokladu. Pěna byla bohatá a voňavá. A dojem z prvního napití, potom co odezněla euforie z toho, že to není kyselé jako při mých dvou prvních pokusech, byl velmi dobrý. Říz by sice ještě šel vylepšit. Nicméně pivo mělo příjemnou sladovou chuť s tóny praženého sladu a jemně hořkým doznívání. Stupňovitost piva jsme sacharometrem neměřili, ale tipuji, že to byla desítka. Cukr z medu žádný stupeň nepřidal a ani med nezanechal žádnou chuťovou stopu.

Návštěvníci vojenického baru pivo chválili a snad většině z nich chutnalo. A mě chutnalo taky.

Tak dej bůh štěstí při dalších várkách.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak správně balit a nezbláznit se

Bohužel (nebo bohudík?), tohle nebude další z návodů, jejichž množství by vystačilo na dva ročníky Bravíčka. Kdo spravuje nějaký e-shop, jistě mi dá za pravdu, že s nástupem listopadu frekvence objednávek pozvolna exponenciálně roste. A pak už se člověk téměř nezastaví a klid je, zdá se, v nedohlednu. Napadlo vás někdy, co se odehrává na druhé straně, když kliknete na tlačítko „odeslat objednávku“...? My máme pivní e-shop Metrpiva.cz . A v předvánočním období se rozhodně nenudíme. Vše zpravidla to začíná tvorbou faktury v účetním systému a chroustáním tiskárny, která ten důležitý papír vytiskne. Ten pak ozdobíme razítkem a bleskovým podpisem. Zkoumáme obsah objednávky a v hlavě nám šrotuje, jak by se dala co nejlépe zabalit. Na některé položky máme speciální krabice, při náročnějších požadavcích je nutné improvizovat. Tak jako tak, izolepa sviští, karton lítá, prach víří a sem tam se zlomí nějaká ta čepel. Balíku nesmí chybět nálepka s nápisem „křehké“ a protože jsme dobré du...

Pivo: Průvodce pivními styly aneb o si dát k pití příště – něco jako recenze

Dnes se podíváme na jednu z povedených knih, které mají za účel čtenáře blíže seznámit  s rozmanitým světem piva. Pokud máte trochu zmlsanější chuťové buňky a zajímáte se o to co pijete nebo chcete vědět více o nějakém okrajovém pivním stylu, tato kniha Vám vše přehledně vysvětlí.    V úvodu se publikace Pivo: Průvodce pivními styly zabývá pivem obecně – jak se vaří, skladuje, podává, ochutnává a kombinuje s jídlem. Dále už najdeme rozsáhlé kapitoly věnované jednotlivým stylům, v nichž jsou zastoupeny především státy s nejvýraznější pivní kulturou, tzn. Velká Británie , Irsko, Německo , USA a Belgie .    Nahlédneme tedy mezi stránky…   Vlevo máme název pivního stylu s informacemi o původu, barvě, obsahu alkoholu, hořkosti a vhodné sklenici. Autor popisuje veškeré chutě a vůně, které lze v pivu nalézt tak květnatě, že na něj opravdu dostanete chuť, což byl jistě záměr, a tak vám pro jistotu doporučuje rovnou tři značky n...

Návštěva Belgie aneb sražená národní hrdost

   Není tomu tak dávno, co jsem se zapletla s Belgičanem, a proto bylo nevyhnutelné, že navštívím i jeho zemi. Mimo přírody, pralinek a vaflí jsem také chtěla samozřejmě vědět, jaké tam mají pivo. Netušila jsem však, že mi to převrátí naruby mé dosavadní hodnoty.    V Čechách je většina zvyklá, že pívem se myslí „prostě pívo“ a do půllitru. Oslavenci do tupláku, dámy do třetinky. Když jsem poprvé uviděla belgické třetinkové flaštičky, moje první reakce byla:“Jé, to je roztomilé.“ Hlavně dělat machry a dělat si z ostatních srandu, že málo vydržej. Jak rychle jsem se překvapila po první ochutnávce. Díky bohu to bylo doma. Mým prvním kouskem byl GuldenDraak s 10,5 % alkoholu. Však to je jenom ve třetince, pohoda. Ne. Stále jsem však pila rychleji, než můj parťák, abych jako ukázala, jak se to dělá u nás a smála jsem se mu, jak je pomalej. Nic víc není třeba říkat, usnula jsem jako mimino, akorát s tím rozdílem, že mi bylo dvaadvacet.    Nejbližším...