6. prosince 2011 jsem se odhodlal k třetímu pokusu o uvaření piva z koncentrátu. Vybral jsem si tenhle:
Koncentrát je Nut Brown Ale od Black Rock z Nového Zélandu. Výsledkem by měl být svrchně kvašený Ale kaštanové barvy. A protože jsme pivo vařili s kamarádem Tomášem, který je včelař, vrazili jsme do várky i 2 dkg medu. Slibovali jsme si od toho, že pivo bude trochu silnější a při troše štěstí tam po medu zbude i nějaká chuťová stopa.
Koncentrát jsme rozpustili, přidali kilo tmavé maltózy a 2dkg povařeného medu.
Jako kvasnou nádobu jsme použili 23 litrový sud Mistr sládek.
Aby nám to vaření rychle uběhlo, otevřeli jsme si 2 medové lahváče. Belgický Barbar Bock a Dogma z pivovaru Brew Dog. Obě dvě piva byla fajn, ale výš jsem přeci jen vyhodnotili Dogma kvůli hořkosti v doznívání.
Použili jsme sušené kvasnice, které byly přiložené ke koncentrátu. Nechali jsme je rozběhnout ve sklenici s vlažnou vodou a trochou dextrózy. Než jsme dovařili, byla sklenice 0,2l plná kvasnic.
Výsledná teplota, když jsme sud uzavřeli a napojili kvasnou zátku, byla 22°C.
A mohlo začít kvašení v místnosti se stálou teplotou 18°. Po pár hodinách se kvasnice rozjely. Za cca 30 hodin bylo prokvášení na vrcholu a pak opět cca 30 hodin sláblo. My jsme pivo stočili až po 5 dnech , když už bylo dávno po primárním kvašení. Pivo jsme klidně mohli stočit o 2 dny dřív.
Stáčení proběhlo hladce. Z 23 litrového díla jsme naplnili 20l nerezový sud a jednu 1,5l PETku. Přidali jsme trochu dextrózy a hotovo. Sud i PETku jsme dávali do chadnějšího a chladnější prostředí. Protože jsme měřili tlak v sudu manometrem, který nám půjčil Pepa Voltr z Pivovaru U Hušků v Bělčí, tak jsme věděli, že je tlak uvnitř sudu je nízký. Nezbylo tedy než přidávat CO2 z bomby.
No a včera, v pátek 13. ledna 2012 přišel ten slavný okamžik a první sud vojenického piva byl nazažen.
Barva odpovídala předpokladu. Pěna byla bohatá a voňavá. A dojem z prvního napití, potom co odezněla euforie z toho, že to není kyselé jako při mých dvou prvních pokusech, byl velmi dobrý. Říz by sice ještě šel vylepšit. Nicméně pivo mělo příjemnou sladovou chuť s tóny praženého sladu a jemně hořkým doznívání. Stupňovitost piva jsme sacharometrem neměřili, ale tipuji, že to byla desítka. Cukr z medu žádný stupeň nepřidal a ani med nezanechal žádnou chuťovou stopu.
Návštěvníci vojenického baru pivo chválili a snad většině z nich chutnalo. A mě chutnalo taky.
Tak dej bůh štěstí při dalších várkách.
Koncentrát je Nut Brown Ale od Black Rock z Nového Zélandu. Výsledkem by měl být svrchně kvašený Ale kaštanové barvy. A protože jsme pivo vařili s kamarádem Tomášem, který je včelař, vrazili jsme do várky i 2 dkg medu. Slibovali jsme si od toho, že pivo bude trochu silnější a při troše štěstí tam po medu zbude i nějaká chuťová stopa.
Koncentrát jsme rozpustili, přidali kilo tmavé maltózy a 2dkg povařeného medu.
Jako kvasnou nádobu jsme použili 23 litrový sud Mistr sládek.Aby nám to vaření rychle uběhlo, otevřeli jsme si 2 medové lahváče. Belgický Barbar Bock a Dogma z pivovaru Brew Dog. Obě dvě piva byla fajn, ale výš jsem přeci jen vyhodnotili Dogma kvůli hořkosti v doznívání.
Použili jsme sušené kvasnice, které byly přiložené ke koncentrátu. Nechali jsme je rozběhnout ve sklenici s vlažnou vodou a trochou dextrózy. Než jsme dovařili, byla sklenice 0,2l plná kvasnic.
Výsledná teplota, když jsme sud uzavřeli a napojili kvasnou zátku, byla 22°C.
A mohlo začít kvašení v místnosti se stálou teplotou 18°. Po pár hodinách se kvasnice rozjely. Za cca 30 hodin bylo prokvášení na vrcholu a pak opět cca 30 hodin sláblo. My jsme pivo stočili až po 5 dnech , když už bylo dávno po primárním kvašení. Pivo jsme klidně mohli stočit o 2 dny dřív.
Stáčení proběhlo hladce. Z 23 litrového díla jsme naplnili 20l nerezový sud a jednu 1,5l PETku. Přidali jsme trochu dextrózy a hotovo. Sud i PETku jsme dávali do chadnějšího a chladnější prostředí. Protože jsme měřili tlak v sudu manometrem, který nám půjčil Pepa Voltr z Pivovaru U Hušků v Bělčí, tak jsme věděli, že je tlak uvnitř sudu je nízký. Nezbylo tedy než přidávat CO2 z bomby.
No a včera, v pátek 13. ledna 2012 přišel ten slavný okamžik a první sud vojenického piva byl nazažen.
Barva odpovídala předpokladu. Pěna byla bohatá a voňavá. A dojem z prvního napití, potom co odezněla euforie z toho, že to není kyselé jako při mých dvou prvních pokusech, byl velmi dobrý. Říz by sice ještě šel vylepšit. Nicméně pivo mělo příjemnou sladovou chuť s tóny praženého sladu a jemně hořkým doznívání. Stupňovitost piva jsme sacharometrem neměřili, ale tipuji, že to byla desítka. Cukr z medu žádný stupeň nepřidal a ani med nezanechal žádnou chuťovou stopu.Návštěvníci vojenického baru pivo chválili a snad většině z nich chutnalo. A mě chutnalo taky.
Tak dej bůh štěstí při dalších várkách.
Komentáře